Davide – Dittersovo neznámé oratorium

I když se v lavicích krčila pouze hrstka posluchačů, jejich nadšený potlesk šířil kostelem jako lavina. Patřil mladému, neohroženému hrdinovi, prostému pastýři Davidovi, který miloval hudbu a poezii – až si ho Bůh vyvolil za zachránce svého národa. Jeho, obyčejného mladíka. David stál před těžkým rozhodnutím: Musel opustit otce, rodinu i domov a postavit se zdánlivě neporazitelnému Goliášovi. David díky své statečnosti, obratnosti a hluboké víře ve spravedlnost obra porazil a byl korunován králem Izraele. Tak to stojí ve Starém zákoně, v knize Samuelově.

Karl Ditters von Dittersdorf se tímto příběhem inspiroval a poté, co nastoupil jako kapelník vratislavského biskupa Philippa Gottharda von Schaffgotsch, složil v roce 1771 oratorium oratorium „Davide nella valle de Terebintho“. Biskup sídlil v Javorníku na zámku Jánský Vrch a pověřil Ditterse sestavením zámeckého orchestru. Libreto k novému oratoriu napsal italský duchovní páter Pintus. Ditter ve své autobiografii, vydané v roce 1801, tedy krátce poté, co v roce 1799 zemřel, zmiňuje pouze název díla a italskou interpretku role Davida.

Dnes už jen málokdo zná skladatele, který se věnoval všem klasicistním hudebním útvarům od opery přes symfonie, sólové koncerty až po komorní hudbu. Známá je nanejvýš opera „Doktor a lékárník“ z roku 1786. Víme, že v roce 1784 proběhl v Mozartově bytě koncert kvarteta, jehož členy byli Joseph Haydn (1. housle), Ditters (2. housle), Mozart (viola) a Dittersův žák Jan Křtitel Vaňhal (violoncello). Ditters se stal houslistou, v roce 1761 se ve svých jednadvaceti letech stal členem orchestru vídeňské Dvorní opery a v roce 1763 doprovázel Christopha Willibalda Glucka na koncertním turné. Po roce 1770 se usadil ve Slezsku a přijal místo kapelníka vévody Karla Christiana Erdmanna von Württemberg-Oels (1716–1792) v Olešnici. Byl považován za „slezského operního skladatele“ a mnoho děl uvedl právě na Jánském Vrchu, který je pro Slezsko historicky významný (od dob renesance bašta kultury), a dále v Olešnici. Mnoho partitur z tohoto období je nyní uloženo v hudebním oddělení Saské zemské a univerzitní knihovny v Drážďanech. Gluckova hudba na Ditterse očividně hluboce zapůsobila, protože harmonie oratoria zcela odpovídá tehdejšímu standardu, zejména v dramatických pasážích.

Pod vedením energického dirigenta Marka Čermáka, který představení řídil od cembala, získala mnohotvárná hudba působivou velkolepost, posluchače okouzlilo střídání
efektů v áriích, ariosi a recitativech accompagnato, ve kterých docházelo k překvapivým změnám tempa. Toto provedení vyžadovalo naprostou souhru a intuici mezi sólisty a orchestrem, protože při poloscénickém provedení se sólisté často často nacházeli daleko od dirigenta a nebyli plně osvětleni jako na jevišti.

Slovinský režisér Rocc (Rok Rappl) v září 2022 na webových stránkách görlitzského sdružení Ars Augusta v projektu „Slezský Apollo: Martin Opitz a hudba“ objevil fotografii zříceniny kostela a zatoužil zde tento projekt realizovat. O tuto „perlu Żeliszowa“ se stará nadace Fundacja Twoje Dziedzictwo z polské Zielonky. Jedná se o evangelickou rotundu stavitele Carla Gottharda Langhanse, který se proslavil tím, že po požáru Knobelsdorffovy opery v ulici Unter den Linden postavil berlínskou Dvorní operu. 19. srpna se zde konalo první ze dvou představení „Davide“.

Rocc dosud inscenoval více než šedesát oper v moderní a zároveň klasické estetice a v současné době pracuje na Mozartově „Clemenza di Tito“ v Markraběcím operním domě v Bayreuthu. Díky spolupráci se Studiem Volantes v Olomouci, jehož ředitel Karel Valenta vede tamní barokní festival a jako hornista založil Volantes Orchestra skládající se z hudebníků z České republiky a Polska, se zrodila myšlenka projektu „Davide“. V roce 2021 bylo oratorium uvedeno Brně, partituru připravila koncertní mistryně Veronika Manová.

Volantes Orchestra, „Létající orchestr“, dělá svému jménu čest, protože dodržuje všechny náležitosti interpretační praxe od baroka po raný romantismus. Byl založen v roce 2020 a je rezidenčním orchestrem Olomouckých barokních slavností, které se poprvé konaly před deseti lety. Aby bylo toto složité dílo možné uvést, byla vyžadována spolupráce různých institucí. Ars Augusta e.V. získala na projekt s olomouckým spolkem Kulturní Morava podporu z Česko-německého fondu budoucnosti pro česko-saskou spolupráci. Mezi další partnery patří Studio Volantes, Ars Augusta e.V., Fundacja Twoje Dziedzictwo, Art Revolution a Gaudium Production. Producentkou projektu byla Kateřina Zahradníčková.
Představení připravila neúnavná Eleni Ioannidou, předsedkyně spolku Ars Augusta z Görlitz. Tato řecko-polská operní pěvkyně, která se narodila ve Vratislavi, sestavuje různé soubory pro nejrůznější programy a pokaždé se stará o výběr umělců a koordinaci projektů, které jsou zaměřeny na porozumění v příhraničním trojmezí prostřednictvím kulturních projektů. Vděčíme jí mimo jiné za organizaci a realizaci jediného operního představení na Knížecí svatbě 2019 v Drážďanech, jedné ze slavnostních oper z roku 1719, „Giove in Argo“ od Antonia Lottiho, které se konalo 22. září 2019 v Paláci ve Velké zahradě. Ioannidou je rovněž editorkou sbírky písní „10 Lieder aus der Aelbinaischen Musenlust“ Constantina Christiana Dedekinda na texty Martina Opitze z roku 1657 (Denkmäler der Tonkunst in Dresden, č. 58). Další díla z bohatého fondu Karla Ditterse von Dittersdorf snad budou realizována v následujících letech.

V souvislosti s požadavkem multikulturní spolupráce byl do tohoto projektu zapojen mezinárodní soubor. Režisér předlohu zpracoval jako příběh ze současnosti, příběh o odhodlání a vnitřní odvaze tváří v tvář zdánlivě nepřekonatelnému nebezpečí ve všudypřítomných válečných konfliktech. „David“ je interdisciplinární projekt, který vedle historické interpretace hudební části zahrnuje i herectví, výrazový tanec a videoprojekce (živé záznamy účinkujících během představení). Kromě sboru (sbor: Societas Incognitorum, dirigent:  Eduard Tomaštík) a pěveckého souboru s Doubravkou Součkovou v roli Davida, Aco Bišćevićem jako Saulem, Helenou Hozovou jako jeho synem, Jiřím Miroslavem Procházkou jako generálem a Anetou Petrasovou jako Eliabem, Davidovým bratrem, představovali čtyři tanečnice a tanečníci Davidovu inspiraci: Andrea Miltner (CZ) a jeho věrné společníky Fides/víru: Sanja Nešković Peršin (SVN), Spes/naději: Alberto Pagani (IT) a Caritas/lásku: Ivana Percan Kodarin (SVN).
Velmi působivé byly videoprojekce obličeje Andrey Miltner, z nichž bylo možné vyčíst všechny emoce, vnitřní boj, nerozhodnost, strach i radost z vítězství.

Toto skvělé provedení zcela neznámého díla by si vzhledem k velikosti souboru jistě zasloužilo větší zájem veřejnosti. Nevšimli jsme si, že by se kromě několika skromných plakátků vedle kostela sv. Lukáše někde objevila reklama, která by zájemce upozornila na tuto velkolepou inscenaci. Nepůsobilo by snad lépe, kdyby se představení zúčastnili například zaměstnanci zemského církevního úřadu, který sídlí hned vedle?

Reiner Zimmermann / O autorovi

Dr. Reiner Zimmermann, narozen 1941, redaktor hudebního nakladatelství Edition Peters v Lipsku, 1986 dramaturg Dresdner Musikfestspielen, 1991–2003 vedoucí uměleckého oddělení saského ministerstva pro vědu a umění. Editor děl Debussyho, Faurého, Meyerbeera, Webera a dalších, autor první vědecké biografie Meyerbeera, editor řady „Denkmäler der Tonkunst in Dresden“.