Il Boemo ve světle svých současníků

Galakoncert symfonických skladeb a árií pod vedením dirigenta Jakuba Kydlíčka provede posluchače skladbami autorů, jimž bude věnována zvláštní pozornost během IX. ročníku Olomouckých barokních slavností.

Il Boemo ve světle svých současníků

Příběh

Historicky první galakoncert festivalu Olomoucké barokní slavnosti uvede skladby jubilujících barokních a klasicistních skladatelů. Díla zazní v podání nového rezidenčního souboru Volantes Orchestra pod vedením hostujícího dirigenta Jakuba Kydlíčka. Koncert je věnován odkazu Josefa Myslivečka. Jeho árie z opery Il Bellerofonte, jako jediná její část, byla uchována zde na Moravě - v kroměřížském hudebním archivu. Árie "Palesar vorrei col pianto" zazní v podání slovenské sopranistky Lenky Máčikové v hudební konfrontaci s díly Myslivečkových současníků z nejvýznamnějších evropských hudebních center.

Příběh

Děj komické opery Antonína Rejchy Gusman (1816) je inspirován španělským pikareskním románem z přelomu 16. a 17. století od Matea Alemána.

Autoři francouzského libreta komické opery Egène Scribe a Jean-Henri Dupin se předlohou nechali inspirovat jen volně. Hlavní hrdina, Guzmán z Alfarache, přijíždí po letech zpět do rodného Toleda, aby pomstil příkoří, kterému byl vystaven, když mu chamtiví příbuzní upřeli dědictví po otci a vyhnali jej z města.

Touží se také setkat se svojí láskou z mládí, krásnou Lucií, osiřelou schovankou svého strýce lakomého klenotníka Bertranda. Pražský rodák Antonín Rejcha tuto komickou operu složil již jako uznávaný skladatel a učitel hudby v Paříži, kde se brzy stal i profesorem na konzervatoři. Ani jeho postavení mu však nepomohlo, aby se dílo dostalo na operní podium.

Roli Guzmána psal na tělo pro slavného barytona Jeana-Blaise Martina, ten ji však zpívat nechtěl a nikdo jiný toho zřejmě schopen nebyl. Po 205 letech tak zazní komická opera ve světové premiéře.

Obsazení

  • Roman Hoza – Guzmán z Alfarache, pícaro (šibal)
  • Tadeáš Hoza – Pedrille, jeho společník
  • Václav Barth – Bertrand, bohatý zlatník a strýc Guzmána
  • Dagmar Šašková – Lucie, neteř pana Bertranda
  • Michal Marhold – Cuistador, hospodský / Corregidor, příbuzný Bertranda
  • Michael Robotka – Cobardo, ženich Lucie / Algasil, příbuzný Bertranda
  • Kamila Zbořilová – teta Ragonda, příbuzná Bertranda
  • Barbora Garzinová – teta Clorinda, příbuzná Bertranda
  • Veronika Manová – umělecká vedoucí
  • Volantes Orchestra
  • Veronika Manová – hudební nastudování
  • Tomáš Studený – režie
  • Sylva Marková – scéna a kostýmy
  • Ondřej Zunt – světla
  • Studio Volantes – produkce
  • Jana Franková a Veronika Manová – rekonstrukce partitury
  • Jana Franková, Veronika Manová a Tomáš Studený – textová a dramaturgická úprava
  • Tommaso Traetta (1727–1779): Ouverture „Antigona“
  • Josef Mysliveček (1737–1781): Aria „Palesar vorrei col pianto“ (Il Bellerofonte)
  • Anton Zimmermann (1741–1781): Ouvertura z melodramu Andromeda a Perseus
  • Wolfgang Amadeus Mozart (1756–1791): Aria „Batti, batti, o bel Masetto“ (Don Giovanni)
  • Niccoló Jommelli (1714–1774): Ciaccona
  • Johann Gottlieb Naumann (1741–1801): Aria „Ah non dir che ingrato“ (Medea in Colchide)
  • Wolfgang Amadeus Mozart (1756–1791): Aria „S’altro che lacrime“ (La clemenza di Tito)
  • Karl Ditters von Dittersdorf (1739–1799): Sinfonia no. 2 in D „La Chûte De Phaéton“

Historický kontext

Přestože měl za svého života i po něm Rejcha značný vliv na několik generací hudebních skladatelů, z jeho učebnic se učilo kromě Francie, také v Itálii a v celém středoevropském prostoru díky včasným překladům do němčiny, v moderní době je jeho odkaz objevován postupně.

 Až v posledních letech jsou na koncertní pódia uváděny jeho dříve neznámé kusy, které dokazují Rejchovo skladatelské mistrovství. V tomto kontextu je výjimečným počinem scénické provedení Rejchovy komické opery Gusman d‘Alfarache v rámci Olomouckých barokních slavností, a to ve světové premiéře. Tato komická opera zkomponovaná v Paříži v roce 1816 totiž nebyla za skladatelova života provedena a dochovala se do dnešní doby pouze fragmentárně. Její rekonstrukce tak jedinečným způsobem zpřístupní českému publiku scénickou tvorbu Antonína Rejchy, která dosud patří k nejméně známým z jeho skladebného odkazu.

Jako výsledek spolupráce muzikologů s tvůrci inscenace bude představena dosud neznámá Rejchova komická opera v podání předních interpretů s mezinárodním renomé.

Slovo k rekonstrukci od Jany Frankové

Dochovaná podoba Rejchovy komické opery neumožňovala její kompletní scénické provedení bez rozsáhlejší rekonstrukce. Z původní jednoaktové komické opery se dochoval pouze fragment partitury vlastnoručně napsaný Antonínem Rejchou a dnes uložený ve sbírkách Francouzské národní knihovny v Paříži, původní libreto se nedochovalo.

Pro účely rekonstrukce tak byla použita upravená verze libreta. Autoři libreta, Eugène Scribe a Jean- Henry Dupin, totiž po zamítnutí kusu v divadle Feydeau text přepracovali do podoby dvouaktové vaudevillové komedie, tedy mluvené komedie se zpěvními čísly zpívanými na známé melodie. Takto upravené dílo mělo premiéru 22. října 1816 v pařížském Théâtre du vaudeville a dochovalo se z něj tištěné libreto.

Z porovnání této verze libreta s dochovanou partiturou Rejchovy verze je zřejmé, že úprava libreta nebyla nijak rozsáhlá, kromě změny jmen některých postav byl děj zjevně zachován a to dokonce včetně doslovného textu jednoho z ansámblů. Pro potřeby provedení před českým publikem byly mluvené texty přeloženy z francouzštiny a dramaturgicky mírně upraveny.

Nad rámec ouvertury a devíti dochovaných zpěvních čísel z Rejchovy partitury Gusmana byla opera doplněna áriemi a ansámbly ze dvou dalších skladatelových komických oper z téhož období: Cagliostro ou les Illuminés (1810) a Bégri ou le chanteur à Constantinople (ca 1816), a to zejména s ohledem na chybějící árii Lucie, Betranda a závěrečný ansámbl.

U nově vložených zpěvních čísel bylo třeba upravit text a částečně i instrumentaci, v případě závěrečného ansámblu jsme zvolili variantu českého textu z pera režiséra Tomáše Studeného, která uzavírá celý příběh v odkazu na tradici závěrečných vaudevillů komických oper.

Ministerstvo kultury ČR Státní fond kultury ČR Nadace život umělce Olomoucký kraj Ochranný svaz autorský Gaudium Production